Moskvič 2141 - Aleko

( předsériové vozy 1975 - 1986, sériová výroba 1986 - 1998 )

Hlavním důvodem zahájení prací na zcela novém vozidle Moskvič 2141 bylo odmítnutí Ministerstva automobilového průmyslu SSSR uvést v AZLK do sériové výroby prototyp vozidla série C, které měli potenciálně nahradit rychle stárnoucí sérii stávajících modelů. Ministerstvo přijalo rozhodnutí, že nová generace sovětských vozů by měla mít pohon předních kol. Díky tomu byly veškeré práce na sérii C pozastaveny. Je třeba poznamenat, že myšlenku sériové výroby vozů s pohonem předních kol v té době aplikovala většina moderních automobilek - například Audi 100, Renault 20, Fiat, Opel, Volkswagen Passat atd. Nelze nezmínit další důležitý důvod a tím byl vývoz Moskvičů do zahraničí. Ten rychle klesal. Vozy čím dál méně vyhovovaly evropským spotřebitelům a nepomohla ani úprava 412 na zcela novou řadu 2140. Objektivní potřeba radikální změny rychle dozrávala.

Aby se zkrátila doba potřebná k vytvoření nového modelu, byla v roce 1977 na návrh hlavního konstruktéra AZLK Tkačenka vzata jako předloha francouzská Simka 1308, která se začala vyrábět v roce 1975 a v roce 1976 vyhrála evropský titul Auto roku. V té době šlo o zcela moderní vůz s pohonem předních kol, s motorem napříč a pětidveřovou karosérií hatchback. Pro výrobu budoucího Moskviče 2141 byla karosérie Simky 1308 ideální volbou. Pro zjednodušení výroby byl použit sériový motor UZAM 412 a brzdový systém z modelu 2140. Zásadním rozdílem oproti Simce bylo podélné uložení motoru ( místo příčného ) a podle toho zcela jiná konstrukce spojky, převodovky a rozvodovky. Podélná zástavba motoru však byla limitována jeho délkou a neumožňovala tak jeho příčné uložení. Změna umístění motoru v motorovém prostoru vedla k potřebě změnit přední část karosérie Simky. Tato úprava trvala čtyři měsíce. V říjnu 1977 byl vůz s označením XM a přezdívaný Maximka představen na stadiónu AZLK. Vůz měl přední zavěšení pomocí kyvných ramen a odpružení zdědil po Simce torzními tyčemi. Vzadu byla vlečná náprava odpružená vinutými pružinami. Řízení bylo hřebenové a kola nově čtrnáctipalcová. Při podrobném prozkoumání tohoto prototypu se konstruktéři shodli na určitých změnách uložení převodovky a změnách zavěšení podvozku. Vůz nově dostal přední zavěšení typu McPherson s jednoduchými spodními rameny a stabilizátorem. Vnitřní konce spodních ramen byla posunuta více dozadu, aby se snížilo ponoření vozu při brzdění a zvedání přední části při akceleraci. Tomu přispíval i stabilizátor, který byl prohnutý do tvaru písmene P. Zadní zavěšení byla vlečná náprava tvaru písmene U, uvnitř které byla torzní tyč. Příčné síly dopomáhala krotit Panhardská tyč. Při vytváření designu vozu bylo testováno velké množství možností vzhledu. Mimochodem, řešení přední části Moskviče C 3 bylo použito v posledních předsériových konstrukčních verzích Moskviče 2141. Do výroby se však nakonec dostal jiný vůz, s uhlazenějším designem a byl výrazně odlišný od vozu Simka 1308. Moskvič měl oproti Simce kratší rozvor o 2,5 cm, zvětšil se přední převis a zadní naopak zkrátil. Menší změny byly i v zadních blatnících karosérie. Interiér vozu byl také přepracován a vnitřní rozměry byly větší než u Simky. Stručně řečeno, konečná verze Moskviče 2141 zdědila od Simky 1308 pouze určité části karosérie. Při oficiálním představení vozu nebyly proti AZLK vzneseny žádné nároky týkající se kopírování designu, což bylo potvrzeno i obdržením technických patentů pro Moskvič 2141 v mnoha zemích světa, včetně Francie.

Oproti ostatním tuzemským vozům s předním náhonem té doby - ZAZ 1102 a VAZ 2108, Moskvič 2141 vynikal svými znatelně zaoblenějšími tvary, což bylo způsobeno ofukováním maket v aerodynamickém tunelu katedry Mechaniky Moskevské Státní Univerzity a následně plnohodnotných vozů v ČAGI a v továrně Renault. Díky těmto zkouškám, byl upraven při výrobě design tak, aby se co nejvíce snížila turbulence proudění vzduchu pod vozem, ale také co nejlepší obtékání vzduchu okolo karosérie. Nepřetržité proudění vzduchu kolem pátých dveří umožnilo opustit stěrač zadního skla, který se pak začal dodávat, jako příplatková výbava. Pro sériovou výrobu nového Moskviče 2141 byla v polovině 80 let provedena radikální přestavba výrobního závodu. Byla postavena nová obrovská lisovna a nová budova pro mechanickou montáž, kde se na automatických kovoobráběcích strojích budou vyrábět díly pro podvozek vozidla. Tyto dvě zcela nové budovy jsou ve skutečnosti dvě továrny v továrně a právě v nich začne výroba těch nejdůležitějších komponentů a sestav pro nový vůz. Nově se plánovalo vyrábět kromě modelu 2141 produkci dalších vozů, na kterých již konstruktéři aktivně pracují a to sedan Moskvič 2142, kombi, pick-up Moskvič 2335 a dokonce i minibus s označením 3733. Zvolené schéma uložení převodovky umožňovalo i zavedení pohonu všech kol.

V době zahájení prací na novém voze s pohonem předních kol byli konstruktéři nuceni se zaměřit na jediný motor, který měli k dispozici a to z Moskviče 2140, vyráběného závodem v Ufě. Společně s týmem v Ufě se pokusili o modernizaci motorů, včetně zvýšení zdvihového objemu s odpovídajícím nárůstem výkonu pro dosažení lepších dynamických i rychlostních charakteristik nového vozu. Výroba zcela nových motorů však znamenala velkou časovou i finanční náročnost a tak se zatím dohodli jen na dodávkách stávajících motorů UZAM, které byly modernizovány a dostali označení UZAM 331.10. Výrobní kapacity AZLK odhadovali výrobu na 200 tisíc vozů ročně a to výrobce motorů v Ufě nedokázal zcela pokrýt. Jako dočasné řešení se na některé vozy začali instalovat motory VAZ 2106-70. Motory VAZ byly částečně upraveny pro motorový prostor Moskviče 2141. Oproti klasické verzi Žiguli měl jiné silentbloky motorů, jinou olejovou vanu a v ní lehce upravený olejový čerpadlo. Aby se snížila výška motoru, nebyl vzduchový filtr namontovaný nad karburátorem, ale poblíž skříně pravého kola. Automobily vybaveny motorem VAZ 2106-70 měli označení AZLK 2141 a vozy s motorem UZAM 331.10 dostali označení Moskvič 21412. Pro nový model vyvinuli v AZLK jako první v SSSR pětistupňovou převodovku. Závod zahájil hromadnou výrobu nového Moskviče s pohonem předních kol 9.července 1988 po dokončení převážné předvýroby v nově vybudovaných dílnách a ukončení výroby vozů s pohonem zadních kol série Moskvičů 2140. Ten sjel poslední z linky 8.července 1988.

Technické informace:

	Moskvič 2141	Moskvič 21412	Moskvič 21411
Základní údaje:
Typ karosérie	hatchback	hatchback	hatchback
Počet dveří	5	5	5
Počet míst k sezení	5	5	5
Délka	4 350 mm	4 350 mm	4 350 mm
Šířka	1 690 mm	1 690 mm	1 690 mm
Výška	1 400 mm	1 400 mm	1 400 mm
Rozvor	2 580 mm	2 580 mm	2 580 mm
Rozchod přední / zadní	1 440 / 1 420 mm	1 440 / 1 420 mm	1 440 / 1 420 mm
Pohotovostní hmotnost	1 055 kg	1 055 kg	1 140 kg
Celková hmotnost	1 455 kg	1 455 kg	1 550kg
Motor:
Motor	VAZ 2106-70	UZAM - 331.10	FORD XLD - 418
Umístění	vpředu podélně	vpředu podélně	vpředu podélně
Palivo	benzín	benzín	diesel
Počet válců / ventilů	R4 / 2	R4 / 2	R4 / 2
Kompresní poměr	8,5	9,5	21,5
Objem	1 570 cm3	1 478 cm3	1 753 cm3
Výkon	76 koní při 5 400 ot./min	72 koní při 5 500 ot./min	60 koní při 4 800 ot./min
Točivý moment	121 Nm při 3 000 ot./min	106 Nm při 3 200 ot./min	110 Nm při 2 500 ot./min
Převodovka:
Pohon	přední	přední	přední
Počet stupňů	5	5	5
Provozní vlastnosti:
Maximální rychlost	158 km/h	146 km/h	140 km/h
Zrychlení z 0/100 km/h	14,9 s.	19,3 s.	25 s.

Fotogalerie vozu:

Foto předsériových vozů:

   
prototyp z roku 1978 tzv.Maximka

           
první dvě fotky jsou prototyp z roku 1979, další fotky jsou prototypy z roku 1980 a 1981

         
první dvě fotky jsou prototyp z roku 1982, další fotky jsou prototypy z roku 1985 a 1986

Foto sériových vozů:

           

           

Odvozeniny od základního modelu 2141:

Automobil Moskvič 2142 - čtyřdveřový automobil s karosérií sedan. Další informace o tomto voze naleznete ZDE

Automobil Moskvič 214100 Svjatogor - pětimístný automobil s karosérií hatchback. Další informace o tomto voze naleznete ZDE

Automobil Moskvič 2241Y2 Jurij Dolgorukyj - pětimístný hatchback s prodlouženým podvozkem. Další informace o tomto voze naleznete ZDE

Automobil Moskvič 2142 Kníže Vladimír - čtyřdveřový sedan s prodlouženým podvozkem. Další informace o tomto voze naleznete ZDE

Automobil Moskvič 2142 Ivan Kalita - luxusnější provedení čtyřdveřového sedanu. Další informace o tomto voze naleznete ZDE

Automobil Moskvič 2142 Duet - dvoudveřové kupé se zkráceným podvozkem. Další informace o tomto voze naleznete ZDE