Opuštěný závod Moskvič - Továrna duchů

Automobilka Moskvič vyráběla automobily mnoho let. Na začátku své historie se automobilka jmenovala MZMA a první sériově vyráběné vozy z montážní linky sjeli v roce 1947. Od té chvíle začalo několik desetiletí úspěšné výroby a vývoje podniku. V závodě se vyráběli nové modely, část z nich šla na export.

V roce 1968 prošel závod velkou rekonstrukcí. Byly uvedeny do provozu nové montážní linky pro výrobu automobilů pod licencí francouzského Renaultu. Automobilka se nově přejmenovala na AZLK. Zájem o automobily v tehdejším SSSR byl veliký, automobilka nestíhala vyrábět. Vše klapalo až do začátku devadesátých let s příchodem ekonomické krize. Montážní linky se zastavily. Automobilka si vzala úvěr na nové rozjetí výroby pod názvem OAO Moskvič. Další finance přinesla do OAO automobilka Renault. Společně rozjely výrobu zcela nových Moskvičů. O nové Moskviče ale nebyl zájem, automobilka se dostala do finančních potíží, dluh narůstal a na konci roku 2001 se montážní linky nadobro zastavily.

Představte si, že pracujete někde v továrně, přijde čas na přestávku a vy jdete třeba na oběd. V lisovacím zařízení přitom máte upnutý třeba plech na levé přední dveře, jako že ho doděláte potom. Jenže vy se už nevrátíte. Nevrátí se ani kolega od vedle, a dokonce ani lidé do vedlejších provozů. Nenastoupí ani nová směna, a ta už nenastoupí nikdy. Na mnoha místech zůstane nedodělaná práce. Před lakovacími boxy stojí řada nenalakovaných karosérií. Ty co jsou již po laku ještě nemají dodělaný interiér a mnoho karosérií zůstává zavěšeno na dopravnících. Už nikdy nedojedou na konec linky. Ve skladech je ještě mnoho věcí a mohla by se alespoň dodělat auta, která jsou ve výrobním procesu. Ale vše je nemilosrdně zastaveno. V továrně je obrovské množství nedodělaných vozů! Takový byl smutný konec roku 2001.

V továrně se netopí a nejde ani proud. Všude je vlhko. Mnoho karosérií, které nestihly finální lak už začínají pomalu rezivět. Mnoho nedodělaných vozů, spíše pouze karosérií, je v nabídce na odkoupení. Pomalu se začíná s rozebíráním strojů a různého výrobního zařízení závodu. Kdo něco chtěl, tak samozřejmě musel dodržovat určitá pravidla, co a jak. To ale platilo pouze pro ty slušné. Bohužel, nastalo i rabování. Co se neprodalo, to se rozkradlo. Ale tak je to přece všude. Byly tam karosérie všech možných modelů. Ti, co kradli věci z karosérie z dopravníku těsně nad zemí, to měli jednodušší. Horší to bylo s karosériemi zavěšenými v několikametrové výšce. Tam už šlo o život. Bylo několik případů, kdy taková karosérie spadla z obrovské výšky přímo na zem. Bralo se vše možné, mnoho karosérií mělo dokonce odříznuté přední části. Později se začalo rabovat i vybavení závodu. Rok za rokem plynul a ze závodu se stávala ruina. Přibývalo rezavých a rozbitých nedodělaných karosérií modelů Moskvičů. Dalo by se říci, že v té době to byl ráj zvědavců, zlodějů. Fotografie z období let 2002 až 2006 zachycují pozůstatky slavné sovětské automobilky. Těchto pár smutných obrázků je převzatý z ruských stránek a jejich název tomu odpovídá – Továrna duchů.