Josef Tobiczyk

Moskvič 403, rok výroby 1965

Už jako malý kluk jsem pokukoval po Moskvičích a do dneška si pamatuji, kolik jich bylo přibližně v mém okolí Kopřivnice. Vzpomínám si jak tyhle auta vypadali, jakou měli barvu, kde některé parkovaly nebo také když kolem mě některé jen tak projely. Bohužel, skoro všechny tyhle auta už nikdy neuvidím, protože v dnešní době jsou už dávno v automobilovém nebi. Naštěstí modrá 403 je jedna z mála vozů, který se dochoval a co víc, je v dokonalé formě! Opět si zavzpomínám protože tohle auto jsem často potkávál s přívěsem plného dřeva. Vlastně jsem ho takhle potkával donedávna ale dnes už tuhle úlohu plní mladší a modernější vůz. Modrá 403 si konečně začíná užívat svůj automobilový důchod. Ano, tahle 403 byla tvrdý dříč. Převážnou část svého života tahala těžké přívěsy, postavila barák a jezdila nepřetržitě v kterém koliv období. Auto se také využívalo pro velké rodinné dovolené, kdy plně naložený vůz křížem krážem několikrát projel celé Československo. Aby toho nebylo málo, tak si ještě připíšeme Polsko a Maďarsko. A aby toho nebylo ještě míň, tak za zádi byl věčně připojen obytný přívěs! Hrdý majitel svůj vůz zdědil po otci a na svých cestách poznal přednosti ale i slabiny Moskviče 403. Tak tedy, něco s těch slabin. Převodovka- po mnoha opravách a výměnách synchronizačních kroužků byla provedena úprava a to drážkování na kroužkách. Jako letitý tatrovák Pepa tuhle inspiraci pochytil z vozu Tatra 603. Od té doby je převodovka naprosto perfektní. Další slabinou bylo chlazení. Vůz se neustále přehříval a proto původní chladič je nahrazen větším, a to z Volhy. Další úpravy- např. snížená hlava, karburátor ze Škody 130, alternátor. Po letitém provozu se třeba úplně rozpadla přístrojová deska a proto jsou úpravy i zde. Celý vnitřek vozu je nově přečalouněn do příjemné červené semiše. Opěradla sedadel mají také vylepšené tvarování. Ke konci léta 2011 jsem měl tu čest svést se touhle 403 a musím říct, že vnitřek vozu je naprosto luxusní a velmi tichý. Když jsem se Pepy zeptal na nějaký zajímavý zážitek, tak mi řekl, že kdysi soutěžil se synem, kdo nejdál dojede setrvačností a potom z prudkého kopce ke garáži, ale bez motoru. Sranda byla až do chvíle kdy si syn spletl pedály a místo brzdy šlápl na plyn. Moskvič tehdy projel těžkými vraty od garáže, které tehdy byli z masivního dřeva. Naštěstí se nikomu nic nestalo a odnesly to jenom vrata, která vzápětí proletěla komínem a prasklý světlomet na přídi vozu! Moskvič ukázal, že má karosérií z pořádného plechu. Dnes už na tuhle příhodu vzpomíná jenom s úsměvem. A teď něco pro fandy typové řady 403. Vzhledem k věku a zdraví majitel zvažuje prodej své 403. Je pravda, že se snažím majitele ještě přemluvit aby od tohoto záměru upustil, ale časem by tohle určitě přišlo znovu. byli by jsme moc rádi, kdyby tahle 403 skončila u člověka, který by měl pro tohle auto laskavé srdce. Vůz má najeto přibližně 130 000km (byla porucha tachometru) a je plně schopný provozu. Ostatně, všichni tohle auto znáte z klubových srazů a navíc to byla dlouhou dobu jediná 403, která na tyhle srazy jezdila. V dnešní době se jedná už o dosti ohrožený druh, protože svého času bylo do Československa dovezeno pouze 5720 Moskvičů 403. Technická platí do května 2013 a je poctivá ! Na závěr si jen dovolím napsat, že i když vůz makal celý život jako tvrdý pracant, tak to vlastně na něm není ani znát. Za ta léta neztratil nic na své kráse a kromě interiéru a pár drobností, je vlastně vůz pořád v původním stavu. Nic ale není zadarmo, a tak technický stav téhle vzácné provozky, je vykoupen důkladnou péči a láskou majitele vozu. A jak já znám Pepu, tak ten se skutečně staral.

fot fot fot fot