( 1948 - 1956 prototyp )
V roce 1948 se v MZMA postavily čtyři vzorky prototypů vozů, které měli nahradit sériový Moskvič 400-420. Necelé dva roky po spuštění sériové výroby čtyřstovky to byla taková předzvěst možného nástupce, ale vše bylo nakonec jinak.
Iniciativa modernizace karosérie Moskviče vzešla od hlavního inženýra závodu V.F.Garbuzova. Projekt modernizace za účelem zlepšení snadnosti používání a sladění jeho vzhledu s vozy GAZ M-20 Pobeda a ZIS-110 vznikl již v roce 1946, kdy byly nakresleny první skici. Konstrukční tým se rozhodl dát jednodílnou kapotu ve stylu aligátora, objemné blatníky a vyčnívající zavazadlový prostor s vodorovně uloženou rezervní pneumatikou.
První prototyp byl postaven v německé Speciální konstrukční kanceláři v roce 1947 ( pojmenovaný „Seržant“ ), ačkoli nelze vyloučit, že se jednalo o experimentální předválečný návrh Opelu. Pro vyhodnocení vzhledu slibného modelu byla v MZMA vytvořena i alternativní maketa: k standardní střední části sériové karoserie, která zůstala nezměněna, byly přidány plastelínové formy nové přední a zadní části. Exteriér navrhl E. I. Mastbaum. Nárazníky navrhl v konstrukční kanceláři podvozků Ju. M. Němcov a konstrukci karoserie S. N. Lobov a A. M. Žeryadin.
První moskevský prototyp byl dokončen do 1. května 1948. Vůz se vyznačoval bohatou výzdobou s horizontálními chromovanými ozdobnými lištami. Karoserie byla původně označena jako „424“. Komponenty motoru a podvozku byly nové, z budoucího modelu „401“. Převodovka byla již synchronizovaná s pákou namontovanou na sloupku řízení. V některých továrních zprávách je tento prototyp uváděn jako „Moskvič 400-424“, zatímco v jiných je označován jako „Moskvič 401-424“. Během roku 1948 byla v OGK vytvořena druhá verze nového exteriéru, vyrobená ve dvou kusech. Jejím charakteristickým prvkem byly svislé ozdobné lišty přední masky. V roce 1949 byla karoserie modernizovaného Moskviče 401-424 přepracována. Vůz dostal větší zavazadlový prostor, novou kapotu a dvě alternativní varianty přední části vozu, které se snadněji vyráběly: jednu s vodorovnými chromovanými pruhy, jen řidší než u původní první verze, a druhou s oválným „oknem“ rozděleným velkou příčkou. Označení karoserie nového vozu bylo změněno na „423“. Všechny tyto vyrobené verze se od sebe lišily zejména přední a zadní části karosérie. Také provedení blatníku bylo oproti klasické "čtyřstovce" zcela jiné. Přední kapota motorového prostoru se už neotvírala z boku po obou stranách, jako u modelu Moskviče 400, ale ze předu tak jako u vozu GAZ M-20 Pobeda. Přední čelo, maska, ukazatelé směru a jejích umístění, včetně ozdobných lišt, bylo na každém voze odlišné. Podobné úpravy byli i na zádi vozu. Rezervní kolo už nebylo venku na zádi vozu, ale bylo umístěné pod podlahou zavazadlového prostoru uvnitř vozu. Kabina pro cestující zaznamenala nejmíň změn. Tou hlavní je, že se řadicí páka přestěhovala z podlahy na sloupek řízení. Zbylé části interiéru byly převážně totožné s Moskvičem 400. Podvozkové části zůstaly taktéž beze změn. Dva prototypy Moskviče 401-423 a jeden bývalý Moskvič 401-424 druhé verze, rovněž přejmenovaný na „401-423“, byly předloženy Ministerstvu automobilového průmyslu SSSR ke schválení. V té době se nově ujal funkce hlavního konstruktéra MZMA A. F. Andronov. A právě Andronov nesouhlasil s návrhem Garbuzova modernizovat stávající modely. Andronov se domníval, že investovat do vozu se starým interiérem a novou karoserií, který se od stávajícího modelu jen málo liší je zbytečné. Jeho vývoj by vyžadoval značné prostředky, které by bylo lepší vynaložit na vytvoření zcela nového modelu s označením Moskvič 402-425. Tento návrh byl Ministerstvem automobilového průmyslu schválen na podzim roku 1949. V roce 1951 trval tehdy již náměstek ministra V. F. Garbuzov, iniciátor celého projektu, na stavbě další verze tohoto experimentálního modelu s dalšími změnami exteriéru. Ale již neuspěl.
Moskvič 401-423 Kupé - Podle nařízení ministra automobilového průmyslu S. A. Akopova ze srpna 1949 dostaly společnosti MZMA, GAZ a ZIS příkaz zahájit práce na sportovních vozech s původními karoseriemi. V roce 1950 se výrobní sdružení MZMA rozhodlo postavit dva dvoumístné a dva čtyřmístné sportovní vozy na bázi modernizovaného Moskviče 401-423, jehož přípravy na výrobu již byly ukončeny. Ještě v roce 1950 posádka ve složení B. Kačigin-N. Školdanovova, závodící s jedním ze čtyřdveřových Moskvičů 401-423, obsadila třetí místo v mistrovství SSSR a zároveň vytvořila celosvětový rekord na 50 km v kategorii do 1 200 cm3: 114,744 km/h. Tento vůz byl vybaven motorem s hlavou válců z hliníkové slitiny a ventily s větším průměrem. Vyvrtáním válců se pracovní objem zvětšil na 1188 cm3, kompresní poměr se zvýšil na 6,8 a výkon se zvýšil na 33 koní při 3900 otáčkách za minutu. V roce 1951 dokončili v experimentálních dílnách konstrukci dvou dvoumístných vozů označených 401-423 Kupé. Ve stejném roce obsadil A. Ipatenko, který řídil jeden z těchto vozů, druhé místo v mistrovství SSSR. Vozy byly vybaveny motory s výkonem 28, respektive 33 koní.
Jednalo se o modifikaci motoru „400“ s označením 403, měl litou hliníkovou hlavou válců a sacím potrubím a upraveným časováním ventilů. Motor byl vybaven chladičem oleje a sacími ventily s větším průměrem. Maximální rychlost vozu dosáhla 123 km/h. V roce 1953 byl stejný vůz vybaven experimentálním motorem „404“ s OHV, který byl zesílen zvýšením kompresního poměru na 8,65 a instalací čtyř karburátorů, čímž se dosáhl výkonu 55 koní při 4750 otáčkách za minutu. Zvýšení výkonu motoru bylo provedeno s cílem účastnit se mistrovství SSSR v roce 1953. Za stejným účelem byl vůz vybaven převodovkou s nestandardními převodovými poměry z vozu Moskvič 400-420, který v roce 1950 vyhrál mistrovství. Vzhledem k tomu, že použití motorů s OHV nebylo podle předpisů mistrovství povoleno, byl Moskvič 401-423 s motorem „404“ přihlášen do závodu mimo soutěž a za volantem L. Givartovského a V. Veselova urazil vzdálenost průměrnou rychlostí 126,757 km/h. ( Pro srovnání: vítězové ve třídě Moskvič ve standardním voze dosáhli průměrné rychlosti 114,293 km/h a standardem pro oficiální registraci celosvětového rekordu ve třídě 1100 cm³ na vzdálenost 500 km bylo 150 km/h. ).
Závěrem - Některé zdroje tyto vozy nesprávně označují jako „Moskvič 401E-423E“ a podobně. Zaprvé, písmeno „E“ se k označení těchto zmiňovaných vozů nikdy nepoužívalo. Ani jeden tovární dokument je nezmiňuje. V továrně MZMA a později v AZLK nikdy nepoužívaly písmeno „E“ ve významu „Experimentální“. Pokud jste se s ním setkali, bylo to buď ve významu „Exportní“, například Moskvič 408E, nebo jako název speciální sériové modifikace, například u podvozku letištní odpalovací jednotky APA-7, která nesla označení Moskvič 400E, tedy „elektrická jednotka“.
Technické informace:
|
Moskvič 401-424 |
Moskvič 401-423 |
Moskvič 401-423 kupé |
|
|
Základní údaje: |
|||
| Typ karosérie |
sedan |
sedan |
kupé |
| Počet dveří |
4 |
4 |
2 |
| Počet míst k sezení |
4 |
4 |
2 |
| Délka |
3890 mm |
3890 mm |
3600 mm |
| Šířka |
1380 mm |
1380 mm |
1380 mm |
| Výška |
1545 mm |
1545 mm |
1545 mm |
| Rozvor |
2334 mm |
2334 mm |
2334 mm |
| Pohotovostní hmotnost |
880 kg |
880 kg |
850 kg |
|
Motor: |
|||
| Umístění |
vpředu podélně |
vpředu podélně |
vpředu podélně |
| Počet válců / ventilů |
R4 / 2 |
R4 / 2 |
R4 / 2 |
| Průměr válce |
67,5 mm |
72 mm |
72 mm |
| Zdvih |
75 mm |
75 mm |
75 mm |
| Kompresní poměr |
6,3 |
6,8 |
6,8 |
| Objem |
1 074 cm3 |
1 188 cm3 |
1 188 cm3 |
| Výkon |
26 koní (19 kW) při 4000 ot./min |
33 koní (26 kW) při 3900 ot./min |
33 koní (26 kW) při 3900 ot./min |
| Točivý moment |
58 Nm při 2200 ot./min |
69 Nm při 2400 ot./min |
69 Nm při 2400 ot./min |
| Příprava směsi |
karburátor |
karburátor |
karburátor |
| Druh paliva |
A-66 |
A-70 |
A-70 |
|
Převodovka: |
|||
| Pohon |
zadní |
zadní |
zadní |
| Počet stupňů |
3 |
3 |
3 |
|
Provozní vlastnosti: |
|||
| Maximální rychlost |
110 km/h |
110 km/h ? |
123 km/h |
Fotogalerie vozů:
Maketa vozu chystaného Moskviče 400-424:
Moskvič 400-424, První varianta:
Moskvič 400-424, Druhá varianta:
Moskvič 401-423, První varianta:
Moskvič 401-423, Druhá varianta:
Moskvič 401-423, Třetí varianta:
Moskvič 400-420 a Moskvič 421-423, tři varianty Moskviče 401-423 představené ministerstvu ke schválení, čtyři varianty Moskviče 401-423 zepředu i zezadu
Moskvič 401-423 Kupé