Historie automobilky Moskvič
1929
Sovětský automobilový průmysl potřeboval ve 30 letech rozjet velkokapacitní výrobu automobilů, a proto 31.května uzavřela vláda Sovětského svazu dohodu s americkou automobilkou FORD Motor Company o spolupráci na výrobě osobních automobilů. Započala výstavba nové automobilky v Nižném Novgorodu ( později přejmenovaném na Gorkij ) s výrobní kapacitou až 100 tisíc vozů ročně. Technologické a stavební projekty připravovali spolupracovníci obou firem. Dohoda určovala, že za devítiletou spolupráci bude zaplaceno 72 milionů rublů. V její rámci obdržela ruská strana díly na sestavení 72 tisíc osobních automobilů Ford A a lehkých nákladních vozidel Ford AA. Část automobilů byla smontována v již zmíněné budované továrně GAZ u Nižního Novgorodu a další část výroby měla probíhat na moskevském předměstí zvaném Krestjanskaja zastava. Zde na zelené louce na okraji Moskvy byla také vybudována nová továrna na výrobu automobilů. Dostala název KIM a měla za úkol vyrobit 24 tisíc automobilů ročně a tím pomoci s výrobou hlavní pobočce v Nižném Novgorodě. A právě tato pobočka v Moskvě se později stala zárodkem továrny AZLK.
1932
První smontované kusy modelů Gaz-A a Gaz-AA vyjely z továrny KIM již na začátku roku a byly smontovány povětšinou z ruských komponentů. V továrně se také zaškolovali nový pracovníci a odborníci pro GAZ. Postupem času s narůstající produkcí továrny GAZ začala výroba postupně klesat.
1939
V únoru se montážní závod KIM odtrhnul od hlavní firmy GAZ a byl zaregistrován jako nezávislá automobilová společnost Moskevský automobilový závod s názvem KIM. Jeho úkolem bylo vyrobit kompaktní osobní automobil pro širší vrstvy motoristů.
40 léta
1940
Automobilka vyrobila vlastní model KIM 10-50 založený na vozu Ford Prefect se čtyřválcovým motorem SV o objemu 1172 cm3 a výkonu 26 koní a s třístupňovou převodovkou. Ještě téhož roku vyjel z montážní linky nový model s karosérií typu kabriolet pod označením KIM 10-51. Výroba těchto automobilů byla přerušena 25. dubna po kritice J.V.Stalina. Kritika od Stalina směřovala k tomu, že design automobilu je zastaralý a že auto má jen dvoudveřovou karosérii a světla umístěné nevhodně na předních blatnících. Vláda pověřila automobilku, aby učinila nápravu a upravila stávající vozidlo. Automobilka KIM vyrobila dva nové prototypy s označením KIM 10-52. Jednalo se o čtyřdveřový pětimístný sedan. Ale velkokapacitní výroba automobilů nebyla zahájena z důvodu vypuknutí druhé světové války.
1941
V říjnu se závod kvůli druhé světové válce musel přeorientoval na vojenskou produkci - výroba náhradních dílů a opravy vojenských vozidel.
1945
V květnu po vítězství Sovětského svazu nad nacistickým Německem se firma přejmenovala na Závod malolitrážních automobilů ZMA. V srpnu se název upravil na MZMA ( Moskevský závod malolitrážních automobilů ). Ještě v témže roce přestěhovala SSSR kompletní výrobní linky firmy Opel z německého Rüsselsheimu, které získala jako válečnou kořist.
1946
Dne 4 prosince sjel z výrobního pásu první Moskvič 400-420 a jeho velkokapacitní výroba se naplno rozjela v dubnu v roce 1947. Jednalo se o přesnou kopii předválečného německého automobilu Opel Kadett K38 s menšími motorovými úpravami.
1947 - 1954
V letech 1947 až do roku 1954 se vyrobilo hned několik karosářských verzí až do února roku 1954, kdy přišla modernizovaná verze s typovým označením Moskvič 401, který se vyráběl až do dubna 1956. Poslední automobily Moskvič série 400 a 401 byly vyrobeny 20. dubna 1956. Celkově jich bylo vyrobeno přes 247 tisíc kusů, včetně 13,5 tisíce dodávkových variant a 18 tisíc kabrioletů.
1948
V dubnu zahájila automobilka vývoz automobilů do zahraničí.
50 léta
1956
V polovině padesátých let zahájili v automobilce MZMA výrobu zcela nových modelů vlastní produkce se samonosnou karosérií pontonového tvaru a modernizovaným podvozkem i motorem. Tímto modelem započalo nejúspěšnější období automobilky. První sériový model byl vyroben 20. dubna 1956. Na voze se objevila nová přední maska a chromované doplňky karosérie. Moskvič 402 byl mnohem pohodlnější a prostornější než předchozí modely.
1957
Novinkou roku byl Moskvič 423 Universal, pětidveřový automobil s karosérií kombi. Hlavní předností karosérie tohoto vozu je její všestrannost, t.j. snadná možnost využití jednak jako osobního čtyřmístného automobilu s velkým prostorem pro zavazadla, tak i jako dvoumístného vozu s velkým ložným prostorem pro náklad. V létě téhož roku byla zahájena výroba vozu Moskvič 410 se čtyřdveřovou karosérií pocházející z čtyřistadvojky, ale s výrazně zvýšeným podvozkem s oběma tuhými poháněnými nápravami odpruženými listovými péry, s hlavní třístupňovou převodovkou a přídavnou dvoustupňovou terénní převodovkou a terénní redukcí.
1958
V červenci přišla modernizace čtyřistadvojky a změna názvu na Moskvič 407. Nový model byl vybaven novým čtyřválcovým motorem OHV o objemu 1358 cm3. V exportním provedení se vůz pyšnil líbivým dvoubarevným provedením karosérie. V srpnu téhož roku byl vystaven Moskvič 407 a Moskvič 423 na celosvětové výstavě automobilů v Bruselu, odkud jsi odvezli zlaté medaile za design. Na přelomu let 1958 a 1959 se postupně do vozů začala montovat nová čtyřstupňová převodovka.
60 léta
1960
V tomto roce dostaly všechny vozy novou masku chladiče s jemnou chromovanou mřížkou. Výrobní produkce dosáhla v tomto roce hodnoty 64 504 automobilů, z toho necelá třetina šla na export.
1962
V prosinci došlo k další modernizaci původního modelu, nově označován Moskvič 403. Od svého předchůdce se lišil zejména přepracovaným podvozkem. Dostal zesílený zavěšení předních kol, symetrický řízením, jinak zavěšenými pedály a kapalinovým ovládáním spojky. Vyráběl se až do června 1965 po boku novějších modelů 408. Právě začátkem šedesátých let se již usilovně pracovalo na zcela novém modelu s modernější karosérií.
1964
Nový model s názvem Moskvič 408, který už měl zcela nový vzhled, nejen malé úpravy jako jeho předchůdci. Vůz působil navenek i uvnitř mnohem modernějším dojmem. V přední části zaujmou dva hlavní kulaté světlomety a lesklá chromová maska chladiče se svislým žebrováním. Během výroby se objevil i model s čtveřicí světlometů určený převážně na export do západních zemí. Čtyřistaosmičku poháněl osvědčený čtyřválec OHV 1358 cm3 s výkonem zvýšeným na 50 koní. Moskvič 408 se stal během několika let jedním z nejvyváženějším vozem v socialistických zemí, ale i do západních zemí jako Anglie, Francie, Německo, Belgie, Skandinávie a Finsko. Moskvič byl považován za docela solidní auto, lákající nízkou cenou, elegantním vzhledem a vysokou úrovní kvality.
1966
V létě začala automobilka nabízet vedle sedanu i praktickou verzi kombi Moskvič 426 a třídveřovou dodávku s typovým označením Moskvič 433.
1967
18. května sjel z výrobního pásu miliontý automobil - Moskvič 408. V listopadu téhož roku se začal vyrábět nejpopulárnější model Moskvič 412. Navenek se od svého předchůdce lišil jen minimálně, to hlavní se odehrálo pod kapotou. Tam se skrýval nový čtyřválcový motor s rozvodem OHC, který z obsahu 1478 cm3 udával výkonu 75 koní.
1968
V lednu začala rekonstrukce a modernizace závodu. Uvnitř
kompletně nově vybaveným technologickým zařízením od firmy Renault a dalších
francouzských a západoevropských dodavatelů. Díky této modernizaci se mohla
zvýšit produkce automobilky k hranici 200 tisíc vyrobených automobilů ročně. V
květnu sjel z výrobního pásu model Moskvič 427 s karosérií kombi a Moskvič 434
jako dodávka. Model 412 dostal lehce modernizován interiér, současně se
přestěhovalo řazení ze sloupku řízení na podlahu. Z důvodu politických událostí
se v říjnu závod přejmenoval z MZMA na závod AZLK ( Automobilový závod Leninského Komsomola ).
V listopadu se konal mezinárodní
závod Londýn - Sydney, označován také jako
Rallye století. Právě této rallye se zúčastnili i čtyři posádky sovětských
Moskvičů. Mnozí odborníci i motorističtí novináři byly vůči sovětským vozům i
posádkám velmi nedůvěřivý a při porovnání mezi startujícími západními automobily
nedávaly sovětským posádkám moc šanci. Po mnohadenním závodě na 16 000 kilometrů
se ze startujících dvanácti týmů, jež se zúčastnily Rallye století, dokázaly
projet cílem v Sydney jen čtyři týmy v plné sestavě. A byl mezi nimi i sovětský
tým. Umístil se lépe než týmy z USA, Francie, NSR, Švédska a dalších zemí
rozvinutého automobilového průmyslu a zůstaly jen za týmy Austrálie a Anglie.
1969
26. listopadu byly model 408 a 412 inovovány, nově dostaly všechny vozy modernější masku chladiče s hranatými světlomety, změnila se i zadní část karosérie, která dostává nové podélné koncové světlomety se svislými blikači trojúhelníkového tvaru. Novinkou byl bezpečnostní teleskopický sloupek řízení, model 412 navíc dostal i podtlakový posilovač brzd. Model 408 se přejmenoval na Moskvič 408/I.
70 léta
1970
V dubnu odstartoval další mezinárodní závod Londýn - Mexiko. Pořadatelé mluví o náročnosti této soutěže a upozorňují, že dokonce i rallye století Londýn - Sydney z roku 1968 vypadá ve srovnání s nastávajícím maratónem jako místní soutěž turistického charakteru. Opravdu tomu tak je a nikdo jiný to neví lépe, než právě piloti a jejich spolujezdci včetně posádek doprovodných servisních vozů. Vždyť trasa soutěže Londýn - Sydney byla jedenapůlkrát kratší než dnešní maratón a třebaže překvapila účastníky mnoha záludnostmi, nedají se ani cesty ani rychlostní režim srovnat s tím, co teď piloty a jejich vozy čeká. Pětičlenný tým Moskvičů mohl přijít na start bez obav. Stáli stranou rvačky mezi kapitalistickými konkurenčními firmami. V Londýně odstartovalo čtyřicet různých firemních značek, ale do cíle na stadion Aztéka se dostalo pouze třináct značek vozů. Sedmadvaceti nestačily síly na dojetí. Vyniká výsledek týmu Moskvič 412, dokonce i ve srovnání s těmi vozy, které v soutěžní tabulce obsadily lepší místa. Nelze opominout, že proti těmto automobilům mají Moskviče menší zdvihový objem válců. O jejich výkonu přesvědčivě hovoří také procenta vozů každé značky, které dojely do cíle ve srovnání s počtem těch, které startovaly.
1974
16 srpna byl vyroben dvoumiliontý automobil - Moskvič 412. Modely 408/I a 412 se vyráběly až do roku 1975
1975
V prosinci nahradily stávající úspěšné modely 408/I a 412 nové typy Moskvičů. Modernizované modely nesly označení Moskvič 2138 a 2140. První jmenovaný nahradil model 408/I, druhý nahradil model 412. Lehce upravené tvary karosérie, nová maska chladiče z černého plastu, mřížky výdechů větrání v zadních blatnících, zapuštěné kliky dveří. Lehce upravená byla i záď vozu s s novými skupinovými světly propojenými vodorovným černým pruhem. Zcela nový byl interiér, moderní palubní deska s bezpečnostním obložením, nově tvarovaná sedadla s opěrkami hlav. Největší změnou na podvozku byla dvouokruhová brzdová soustava, dále montáž předních kotoučových brzd s moderním posilovačem účinku.
1976
Souběžně s novými sedany se začaly vyrábět i modernizované verze kombi s označením Moskvič 2136 a 2137. U verzí kombi se změny dotkly jen předních partií, zadní blatníky si zachovali původní tvary.
1977
V prosinci byl vyvezen miliontý Moskvič do zahraničí.
1979
Bylo vyrobeno hned několik upravených modelů. Mezi prvními byl model 2140SR ( jednalo se o sportovní verzi Moskviče 2140 ), dále typ Moskvič 21403 s ručním ovládáním pro tělesně postižené a typ 21406 ( terénní model ).
80 léta
1980
Dne 23 srpna sjel z výrobního pásu třímiliontý automobil - Moskvič 2140. V prosinci začal sjíždět z montážní linky luxusnější provedení model Moskvič 2140SL, který byl také označován jako model 2140LUX. Ten byl vyráběn převážně pro exportní trhy. Lišil se uvnitř převážně luxusnějším provedením interiéru a zvenčí celoplastovými nárazníky. Dovoz klasických Moskvičů do Československa byl ukončen na konci tohoto roku.
1982
V lednu prošla továrna menší modernizací.
1986
Dne 15.února byl představen zcela nový model s předním pohonem a moderní pětidveřovou karosérií hatchback. Nový automobil, označený Moskvič 2141, přináší nejen převratnou koncepční změnu, ale i podstatné zásahy do samotné technologie výroby v AZLK. Dne 17 září z výrobního dopravníku sjel čtyřmiliontý Moskvič 2140SL.
1987
Po necelém roce se rozjela dlouho očekávaná sériová výroba automobilu 2141. Exportní verze určená převážně pro západoevropské trhy byla vybavena čtyřválcovým motorem VAZ o objemu 1568 cm3 a výkonem 72 koní. Vozy určené pro země východního bloku nesli označení 21412 a měli pod kapotou osvědčený motor UZAM 331,10 o objemu 1478 cm3. Kvůli snížení škodlivých emisí a spotřeby paliva měl motor lehce snížený výkon ze 75 na 70 koní. Převodovka byla v obou případech pětistupňová.
1988
V červenci byla ukončena výroba posledního modelu s klasickou koncepcí. Tím posledním byl model 2140. V září slavil Moskvič 2141 svou premiéru na autosalonu v Paříži, kde jej prezentovali pod názvem Aleko.
90 léta
1990
Do Československa se Moskvič 2141 začal dovážet až po pádu komunismu. V první polovině devadesátých let započal vývoj Moskviče 2335 Pick-up, Moskviče 2901 a mnoho dalších odvozenin od klasického Aleka.
1994
Ke konci roku byla automobilka ve finanční krizi a výrobní linka stála.
1995
Automobilka získala úvěr se státní zárukou na vybudování továrny na výrobu motorů, která však nikdy nespatřila světlo světa. Ke konci roku závod opět běží v plném rozsahu.
1996
Na začátku roku byl automobilkou vyvinut nový motor UZAM 3313,10 o objemu 1,8 litrů s bezkontaktním zapalováním. Motor se montoval do typu Moskvič 214123. Ve třetím čtvrtletí téhož roku se závod dostal opět do finanční krize a stál až do ledna 1997.
1997
V lednu do automobilky vstoupila firma Renault a výroba se opět rozjela. V dubnu automobilka vydává zbrusu nový model s firemním označením Moskvič Jurij Dolgoruky. Začátkem června vyjíždí další nový model tentokrát s označením Princ Vladimír. V prosinci byla zahájena výroba nového modelu automobilu Moskvič Svjatogor.
1998
Od únoru až do března pořádala automobilka reklamy z cesty Moskva-Omsk-Novosibirsk-Moskva s automobily Svjatogor a Princ Vladimir o délce 7500km. V témže roce se objevil luxusní model Moskvič Ivan Kalita. Druhého prosince sjel z výrobního pásu pětimiliontý automobil Moskvič Kníže Vladimír.
1999 - 2002
V lednu začal vývoj internetových stránek www.azlk.ru . V březnu byl vyroben nový model Moskvič Duet a Duet 2. Ale i přes velký počet nových úprav vozidel prodej neustále klesá. Jestliže v roce 1998 se prodalo 40 tisíc vozů, v roce 2000 jen něco lehce přes 5 tisíc. A v roce 2001, pouze 810 automobilů ačkoli měly kapacitu na 100 000 vozů. Výrobní linky se zastavily začátkem roku 2002. Zadlužení společnosti dosáhlo 23,3 miliardy rublů (zhruba 20 miliard Kč). Výrobní linky se zastavily v roce 2002. Poté se společnost přeorientovala na výrobu kulečníkových stolů, ale jen do doby, než se dostala opět do finančních potíží.
2006
Ke konci února byl vyhlášený bankrot. Jednou z cest ke smazání dluhu společnosti je pronájem jejích nemovitostí. Na části pozemků, které kdysi firma Moskvič využívala, postavila francouzská automobilka Renault svou továrnu Avtoframos pro výrobu levných Dácií Logan.
2010
25 září se završil sedm let se vlekoucí bankrot. Podnik dlužil celkem 29 miliard rublů (17,2 miliardy Kč), z toho 23 miliard ministerstvu financí. Dluh převážně vznikl úvěrem 625 milionů dolarů, které na konci 80. let sovětská vláda poskytla na výstavbu nové motorárny. Zařízení sice bylo zakoupeno, ale na montáž chyběly peníze, a tak se po letech skladování už k ničemu nehodilo. Podle konkurzního správce Alexandra Ivanova se podařilo plně uspokojit nároky občanů ohledně náhrad za újmy na zdraví či nevyplacené výplaty, nároky ostatních věřitelů se podařilo uspokojit z 18 procent. Tím se dluhy považují za splacené. Tímto dnem automobilka Moskvič definitivně zkrachovala.
Konec