Alternativa pro gurmány

zdroj: Autohit č.1 z roku 2001

Elegantní a na pohled harmonický Moskvič byl prvním ruským automobilem, který musel bojovat s konkurencí. Soupeřil totiž s oblíbenou Ladou. Zdá se, že v tomto souboji sice prohrál, ale přesto si dokázal získat mnoho příznivců.

Jedním z nejpopulárnějších sovětských osobních automobilů byl od konce šedesátých let Moskvič 412 vyvinutý a vyráběný v moskevském závodu malolitrážních automobilů (MZMA). Tento model nahradil Moskvič 408, jehož výroba byla ukončena 18. května 1967.

Se sovětským designem

Karoserií i konstrukcí se „čtyřistadvanáctka“ velmi podobá svému předchůdci. Dokonce řadicí páka se zpočátku montovala podle starého způsobu pod volant. Změny se projevily na motoru, převodovce a nápravách. V této podobě se Moskvič 412 vyráběl do 26. listopadu 1969, kdy byla zahájena montáž upraveného automobilu s pozměněným designem. Objevily se obdélníkové světlomety, změnily se maska chladiče i znak, protože závod byl přejmenován z MZMA na Automobilový závod leninského komsomolu (AZLK). Záď automobilu doznala také určitých změn. Místo svislých skupinových svítilen, které uzavíraly „ploutve“ zadních blatníků v americkém stylu, se začaly montovat účelnější vodorovné lampy. Nicméně aby se nemusely měnit panely karoserie, směrovky se montovaly zvlášť ve formě žlutých trojúhelníků. Bylo to tehdy opravdu „velmi vtipné“ řešení. Také v interiéru něco přibylo – prakticky všechny modifikace vozidla svým způsobem směřovaly ke zvýšení pasivní bezpečnosti a pohodlí posádky. Zcela přepracována byla přístrojová deska, potažená plastem na bázi pěnového polyuretanu. Kombinace přístrojů byla kompaktnější a na osvětleném pozadí lépe čitelná. Nově navrženy byly kliky dveří a kličky otevírání bočních oken. Řadicí páka se přestěhovala ze sloupku řízení na podlahu. V automobilech určených na export pro Finsko využila automobilka speciální tuning, jehož výsledkem byla sedadla s textilním potahem, dřevěný věnec volantu a střecha potažená plastovou vrstvou. Tyto automobily se montovaly na objednávku ve společné sovětsko-finské firmě Konela. Moskvič 412 modelového roku 1969 znamenal ve své době pokrok, nejen pokud šlo o styling karoserie, ale také z hlediska pohonné jednotky. Za základ nového motoru posloužil slabý agregát BMW z roku 1939, který připadl SSSR v rámci válečných reparací. Tým konstruktérů ho však podstatně modernizoval a výsledkem byl moderní motor, první v SSSR s rozvodem OHC. Omlazovací kúry se zúčastnili také designéři a právě díky nim se základní body motoru zpřístupnily pro snadnější údržbu. Tento 1,5litrový agregát o výkonu 55 kW (75 k) je technologicky velmi vydařený a dobře opravitelný. Není proto divu, že silnější motory s objemem 1,7 l, 1,8 l a dokonce i 2,0 l, použité v pozdějším Moskviči 214, byly vyvinuty na základě agregátu z modelu 412.

Přístrojová deska s bezpečnostním měkkým potahem pochází ze „čtyřistadvanáctky“.
Přístrojový štít je převzat z novějšího modelu 2140.

Zadní sedadla jsou poněkud těsná v podélném i příčném směru dokonce i na poměry sedmdesátých
let. Pokud ovšem pojedete na rodinný výlet a vzadu budou sedět děti, je místa dostatek.

Převodovka slabší stránkou

Nejslabším místem konstrukce „čtyřistadvanáctky“ bylo převodné ústrojí. Nešlo přitom o spolehlivost poměrně kvalitní převodové skříně nebo spojky, nýbrž o líný a nepřesný mechanismus řazení. Po opotřebování v podlaze umístěných plastových objímek u řadicí páky a pryžových pouzder táhel se řazení převodových stupňů úplně „rozpadne“. Kromě toho se velmi brzy opotřebovalo standardní ložisko ve spojce. Tyto nepříjemnosti působí uživatelům nemalé starosti dodnes. Nezbývá nic jiného než pečlivá a pravidelná údržba. Pokud jde o podvozek „čtyřistadvanáctky“, jeho konstrukce byla na svou dobu docela moderní. V šedesátých letech měly všechny ruské automobily přední kola zavěšena nezávisle na dvou ramenech. U Moskviče se ovšem objevil příčný stabilizátor, což byla v tehdejším ruském automobilovém průmyslu velká novinka. Řízení bylo ve své době standardní – tvořily je lichoběžník z táhel vzájemně propojených kulovými čepy a maticové řízení. V modelech 2140/2136 vyráběných po roce 1976 se pro stálý převod používal poměr 3,9, zatímco dřívější verze automobilu a také vozy původem z Iževska měly tento poměr 4,22 v sedanech, respektive 4,55 v kombících a užitkových vozech. Brzdová soustava Moskviče 412 je hydraulická, jednookruhová bez vakuového posilovače. Dvouokruhové uspořádání se zavádělo teprve v průběhu sedmdesátých let. Vpředu i vzadu byly bubnové brzdy a účinnější kotouče na předních kolech se začaly prosazovat až později.

Moskvič i s řadou úspěchů

Není bez zajímavosti, že ve své době býval tento Moskvič poměrně úspěšný i v automobilovém sportu. Stačí připomenout, že „čtyřistadvanáctky“ získaly čtvrté místo týmového hodnocení v dálkové jízdě Londýn – Sydney v roce 1968 (16 000 km) a kromě druhého místa týmu v Rallye Londýn – Mexiko (rok 1970, 26 999 km) ještě druhé, třetí a čtvrté místo v soutěži jednotlivců. V roce 1974 v dálkové soutěži Tour d’Europe vyhrál Moskvič Zlatý pohár a obsadil první místo dokonce ve všech disciplínách své třídy.

Motorový prostor je poloprázdný. Zato byl pohonný agregát dobře přístupný ze všech stran.
Základem pro jedenapůllitrový motor Moskviče se stal agregát BMW.

Historie modelu

1964	výroba prvního Moskviče 408
1966	Moskvič 433 (furgon)
1967	Moskvič 426 (kombi)
18. 5. 67	vyroben poslední exemplář modelu 408, závod změnil výrobní program na model 412 (1,5 l/55 kW/75 k) a 408 (1,36 l/50 kW/68 k) se stejnou karoserií
1968	objevil se furgon 434 a kombi 427 na základě „čtyřistadvanáctky“
srpen 70	iževská automobilka uzavírá výrobu modelu 408 a nahrazuje ho modelem 412
1971	v Iževsku se zavádí výroba furgonů Iž 2715
1973	první sovětský hatchback Iž 2125 kombi
1976	modernizace modelů 412 a 408 – dostaly upravenou karoserii a zlepšený brzdový systém. Změna označení na 2140 a 2136, zároveň se mění čísla modifikací, například kombi se místo 426 a 427 označují 2136 a 2137
1982	modernizace modelů z iževské automobilky: nové potahy, bezpečnější madla, nová přístrojová deska, oddělené ovládání předních a zadních brzd, nové označení. Značka Moskvič 412 IE byla převzata z modelu, který se již nevyráběl: Iž 2125
1986	automobilka Moskvič zahajuje výrobu vozů s pohonem předních kol označených indexem 2141, které v krátké době vytlačily z montážních pásů modely řady 2140/2136
1998	v Iževsku byla ukončena výroba Moskviče

Zadní svítilny vypadají poměrně neobvykle.

Moskvič je typickým dítětem doby svého vzniku, proto nemá příliš praktický zavazadlový prostor.

Moskvič 412 - hodnocení

+ stylová harmonie
+ jednoduchost a malé nároky na údržbu
- vysoká spotřeba paliva (přes 12 i na 100 km)